.: Obyčejný muž Frank Capra
O režisérechFrank Capra je pozoruhodný, i nás možná trochu přehlížený režisér třicátých a čtyřicátých let. Jeho filmy vyjadřovali ve své době ideály určité části intelektuální elity. Tento postoj je sice levicový, ale zdaleka ne nutně bolševický. Frank Capra totiž podobně jako třeba český spisovatel Karel Čapek upíral pozornost na obyčejné zájmy obyčejného člověka. A podobně jako on v tomto kraji obyčejnosti nenacházel všednost, ale určitou poetičnost. Caprovy filmy vyjadřují v mnoha směrech ideály amerického státu. Spojené státy jsou v jeho filmech nazírány tak, jak ony samy sebe vidí. A byl to projev ironického nepochopení, že byl ve své době kvůli svým filmům Capra někdy obviňován z protiamerického smyšlení. A zdá se mi ještě větší ironií, že se, třebaže ne zcela neoprávněně, stal pro mnohé filmové kritiky v 60.letech symbolem politického konzervativismu ve filmu (viz. např. James Monaco – Jak číst film) .
Skoro každá doba nahlíží sebe samu jako na dobu mravního a společenského úpadku. Třicátá léta 20. století nejsou v tomto směru žádnou vyjímkou. A v této době úpadku a taky hospodářské krize nabízí Capra své útěšné příběhy. Vypráví o lidech, kteří jsou v zásadě dobří a o světě, kde sice existují zkorumpovaní politici, bezohlední obchodníci a cyničtí floutkové, ale je možno je porazit či přesvědčit. Capra dává zaznít prostým přáním a touhám. Věří v sílu obyčejných ctností jakými jsou slušné chování, příjemné sousedské vztahy, zkrátka v staré dobré pořádky. Řekla bych, že je tu zosobněno právě to, co vyjadřuje ono neurčité slovo „humanismus“.
Minimálně dva filmy jsou výsledkem Caprova čirého idealismu: filmy Ztracený obzor a Život je krásný. Oba tyto filmy byly finančním neúspěchem. Ztracený obzor byl filmovou adaptací stejnojmenné knihy Jamese Hiltona. Vypráví klasický utopický příběh o návštěvnících, kteří se ocitnou v ideálním světě – skrytém tibetském městě Šangrila, kde lidé našli recept na štěstí. Tento film byl pořádným krachem a byl z velké části zničen. Oproti tomu film Život je krásný přes počáteční neúspěch získal druhý život. Na televizních obrazovkách se stal vánoční klasikou. Příběh muže, který musí pochopit význam vlastního života je natolik známý, že mi připadá zbytečné se o něm podrobněji šířit. Uvedu snad jen ještě, že je to zároveň jeden se zakládajících filmů zvláštního filmového minižánru, totiž o něch trochu kýčovitých a klišovitých příbězích o andělech.
Capra svou kariéru postavil na úspěšné adaptaci divadelních her. Vždy v době nejistoty, po finančních neúspěších, vybral si některou úspěšnou Brodweyskou komedii a natočil ji. Úspěch byl zaručen a Capra tak uchlácholil důvěru producentů. I jeho první velký filmový úspěch nebyl nic jiného než adaptací divadelní hry. Film Stalo se jedné noci má dokonce své pokračování. Jmenuje se Platinová blondýnka. Ten byl ale překvapivě natočen dříve a není zdaleka tak povedený. Oba vyprávějí o vztahu bonvivánského novináře a milionářské krásky. Mezi divadelní adaptace patří i rodinná komedie Vždyť jsme jen jednou na světě o rodině, jejíž členové vždy dělají jen to, co je baví, a proslulá černá komedie Jezinky a bezinky o dvou starších dámách, které z útrpnosti vraždí osamělé pány.
Jádro Caprovy tvorby se však nachází někde jinde. V centru stojí tři filmy, jež lze v jistém smyslu vnímat jako tři části trilogie o obyčejných lidech v neobyčejných situacích. Roku 1936 je to Úžasná událost o muži, jenž nečekaně zdědí miliónové bohatství. Roku 1939 Pan Smith přichází o obyčejném muži, jenž vstoupí do politiky. A nakonec roku 1941 pro mě asi nejzajímavější film z této trojice – To je John Doe o člověku, jenž se stane středem velké mediální machinace. Účastní se hnutí, jenž nabírá stále více fašizující podoby. Capra se tak podívá na zoubek třem velkým mocnostem moderního světa: penězům, politice a médiím. Ale nebyl by to Capra, kdyby se jeho hrdinové nedokázali těmto mocnostem a jejich obrovskému vlivu úspěšně postavit.
Caprův idealismus se vyčerpal. Těžko si představit, že by dnes někdo točil podobné filmy jako on. Přesto nebo právě proto, že cesta zpět ke Caprovy je nemožná, zůstává pro mě velkou radostí sledovat jeho filmy. Potěšit a zahřát své srdce. A proč jsem se vlastně k tomuto výkladu o režiséru blízkém mému srdci odhodlala? Mám pro vás příjemnou zprávu. Práva na vysílání jednoho z filmů, o němž jsme tu mluvili nedávno pozbyla platnosti. Jde o film Meet John Doe. Každý, kdo má zájem, si ho může bezplatně stáhnou na Archive.org.
Protože Caprova filmografie je pro mě příliš obsáhlá, nabízím jen výběrovou, s filmy, které sama znám a myslím si, že stojí za vidění:
Caprova výběrová filmografie:
Platinová blondýna (1931), Stalo se jedné noci (1934), Úžasná událost (1936), Ztracený obzor (1937), Vždyť jsme jen jednou na světě (1938), Pan Smith přichází (1939), To je John doe (1941), Jezinky a bezinky (1944), Život je krásný (1946)
.: poslal belldandy 04.04.2009 20:22:00
Komentáře
Přidání komentáře...
